Věra Junková

*  24. června 1917 v Pardubicích

†   2. července 1942 v Pardubičkách

Narodila se za první světové války v přístavku evangelického kostela v Pardubicích. Její otec Václav Junk si z války přinesl zranění, kterému v roce 1926 podlehl. Věřina matka se po šesti letech znovu vdala a s tiskařem Adolfem Švarcem se přestěhovali do domku v pardubické čtvrti Studánka. Věra Junková ukončila reálnou školu v Pardubicích a v roce 1936 absolvovala učitelský ústav v Litomyšli. Učila v Mněticích, Hostovicích, Černé za Bory a v Klášterní ulici v Pardubicích.

Před válkou udržovala vážnou známost se spolužákem z reálky Alfrédem Bartošem (známým jako Freda). Když ale došlo k okupaci, odjel Freda do Francie, vstoupil do Cizinecké legie a po kapitulaci Francie odjel do Anglie. Tam se přihlásil do speciálního výcviku a v prosinci 1941 se vrátil do okupované vlasti jako velitel výsadku Silver A.

​

U Věry Junkové se Alfréd Bartoš objevil hned druhý den po seskoku a žádal ji o pomoc s úkrytem i pořízením falešných dokladů pro sebe a další dva parašutisty.  S dokumenty jim pomohl Věřin strýc Antonín Pištora (úředník nemocniční pojišťovny) a otčím Adolf Švarc (tiskař u firmy Otto a Růžička).

V průběhu šesti měsíců poskytlo parašutistům úkryt mnoho rodin na Pardubicku, pro radiotelegrafistu Jiřího Potůčka domluvila Věra úkryt v rodině Hovorových. Zřejmě si byli velmi blízcí, protože Jiří Potůček Věře prozradil, že se Freda v Anglii zasnoubil a pokud válku přežije, vrátí se do Anglie pro nevěstu. Věra tak už neměla k Fredovi žádné závazky a náklonost k Potůčkovi pomalu přerůstala v lásku. Scházeli se v lese u Zámečku a dokonce spolu navštívili divadelní představení. Neměli ale dost času. Po atentátu na Heydricha a prozrazení vysílání z Ležáků, musel Jiří Potůček i s vysílačkou Libuší zmizet. 

Věru Junkovou zatklo gestapo 21. června 1942, ve stejný den, kdy se po honičce centrem Pardubic zastřelil Alfréd Bartoš.  Po třech dnech, na její 25. narozeniny, ji gestapo přivezlo domů, aby se převlékla.  Za spolupráci s odbojem ji 2. července 1942 stanný soud v Praze odsoudil k trestu smrti zastřelením. Popravena byla spolu se svým strýcem Antonínem Pištorou a dalšími 38 českými vlastenci na popravišti na Zámečku. Zemřela ve stejný den jako její milý Jiří Potůček, kterého v Trnové zastřelil český četník. Gestapo zatklo také Věřinu matku Emílii a otčíma Adolfa Švarce. Oba zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. 

​

Po statečné Věře Junkové je od roku 1946 v Pardubicích pojmenována ulice. Symbolicky začíná u věznice, ve které gestapo drželo mladičkou odbojářku před popravou.